Ladislava Bartoníčka dovedla k So Concrete láska k umění a letité přátelství s umělcem Federicem Díazem. Proč se do firmy rozhodl tento muž, který patřil k nejvýraznějším postavám skupiny PPF, také investovat a nyní se podílí na jejím dalším rozvoji? „Kombinace supermoderních materiálů i technologií je velmi atraktivní. Navíc k tomu přispívá vysoká kvalita a estetika,“ říká investor Ladislav Bartoníček.
Sdílet článek
O vás se ví, že máte rád umění. Co vás k němu přivedlo?
Vzniklo to postupně. Od poloviny devadesátých let jsem opatrně začal s grafikami jednoduše proto, že se mi ty věci líbily. Pak jsem se začal zajímat i o aukce a postupně, nenápadně se to nabalovalo jako sněhová koule.
Měl jste v začátcích nějakého průvodce nebo podle čeho jste se orientoval?
Řekl bych, že to bylo hlavně podle mého vkusu. I když je pravda, že jsme spolupracovali hodně s Petrem Dvořákem a měli společnost, která dělala kromě ekonomických analýz i výroční zprávy, takže jsme logicky diskutovali otázky grafického designu a podobných věcí. Jinak jsem se ale do světa umění dostával spíš sám.
Dokázal byste jmenovat vašeho oblíbeného autora nebo umělecký směr?
Je to tak rozsáhlá oblast, že to je hrozně těžké říct a vybrat pár jmen, nebo dokonce jen jedno. Říkal jsem si, že je potřeba nějak omezit ten rozsah, takže jsem se poměrně dlouho díval na české umění od 50. let, což je generace Karla Malicha, Věry Janouškové nebo Václava Boštíka. V současnosti se ale mnohem víc soustředím na mladé umělce.
A zůstáváte pořád především u české scény, nebo váš zájem směřuje i do zahraničí?
Když jsem někde v cizině a je tam něco, na co se dá podívat, tak se na to podívám, ale principiálně se soustředím na českou scénu. Je to z toho důvodu, že se to dá alespoň částečně obsáhnout. Ve chvíli, kdy jde člověk mnohem šířeji, je to složitější.
Je pro vás umění investice?
Ne, primárně k umění nepřistupuju jako k investici. Vnímám to jako něco, co mě oslovuje, co se mi musí líbit, a zásadně nepřemýšlím o tom, jestli daná socha nebo obraz znásobí svou hodnotu. Ve chvíli, kdy by člověk investoval do zahraničního umění a neměl by takový vhled, hrozilo by, že prodělá spoustu peněz.
Máte ve sbírce něco, co vás mimořádně těší, na co jste hrdý?
Mám poměrně hodně věcí od Karla Malicha, který mě velmi oslovuje. A na ten rozsah, co mám, jsem docela hrdý, to ano.
Obklopujete se uměním i doma?
Jasně! Moje žena se zlobí a říká, že to u nás vypadá jako v galerii. Také vedeme diskuze o tom, jestli umění doma měnit, nebo neměnit.
A jak to vidíte vy?
Mně se to někdy měnit nechce, protože mám dojem, že je optimální, kde co visí.
Bylo a je umění pro vás určitou protiváhou ke světu byznysu a čísel?
Určitě ano. Nikoli ale ve smyslu objektů samotných, ale lidí, výtvarníků i dalších, kteří se v téhle sféře pohybují. Jsou to velmi chytří lidé, kteří ale mají myšlení nastavené trochu jinak než lidé v byznysu. A proto je hrozně příjemné a občerstvující se s nimi stýkat a diskutovat, protože mají priority nastavené tak daleko od byznysu, že to je fajn.
Máte teď, potom co jste skončil v PPF, víc času věnovat se umění?
Nijak dramaticky se to nezlepšilo. Ale samozřejmě, že byla období, kdy jsem čas neměl prakticky vůbec, protože práce i cestování mimo republiku bylo hodně. Teď je to vyváženější a čassi najdu.
"Jde nejen o to nalézt investiční cíle, ale i udělat analýzu, jestli ten byznys dává smysl, jestli je tam potenciál růstu a jestli je to dostatečně unikátní."
Jak se vlastně změnilo vaše pracovní tempo? Čemu se nyní věnujete nejintenzivněji?
Přístup se změnil v jedné věci, a sice díky tomu, že nesu odpovědnost za mnohem menší celek, si dokážu líp řídit, čím se zabývat chci a čím se zabývat nechci. V zásadě by se tedy dalo říct, že je méně průšvihů, což je příjemné. Společně s JP Duvieusartem se zabývám analýzou zajímavých investičních projektů a případně i investováním do nich. Aby to člověk udělal správně, tak je to poměrně dost práce. Jde nejen o to nalézt investiční cíle, ale i udělat analýzu, jestli ten byznys dává smysl, jestli je tam potenciál růstu a jestli je to dostatečně unikátní.
Jak byste tohle aplikoval na So Concrete?
So Concrete je pro mě atraktivní, protože nabízí velmi zajímavou kombinaci supermoderních technologií a materiálů v oboru stavebnictví, který je jinak strašně zaostalý, co se týká aplikace moderních technologií a materiálů. Takže to je velká příležitost. A díky tomu, že zakladatelem firmy je Federico Díaz, k tomu přistupuje ještě vysoká kvalita a estetika. Takže tam vidím velice zajímavou kombinaci, kdy je to atraktivní nejen po technické stránce, ale i v propojení s uměním, estetikou.
Jak jste So Concrete objevil?
S Federicem Díazem se známe už dlouho, možná i víc než patnáct let. Sdílíme podobné hodnoty, skamarádili jsme se a já jsem s ním tenhle projekt diskutoval, už když ho uváděl v život. Později jsme se dohodli, že dává smysl, abych tam přistoupil.
Ve firmě máte třetinový podíl, znamená to, že se i intenzivněji zapojujete do jejího rozvoje? Jaká je vaše role?
Jsem členem představenstva. Jednou týdně se potkáváme a během několika hodin řešíme jak běžné operativní problémy, tak i otázky, jak by se firma měla rozvíjet dál. Určitě se angažuju v rámci So Concrete dost, oproti jiným projektům nadstandardně.
Zmínil jste, že stavebnictví je poměrně zaostalý obor...
To není úplně přesné. Spíše implementace nových technologií jde ve stavebnictví oproti jiným oborům strašně pomalu.
Čím to je?
Na to nemám jednoduchou odpověď. Určitě roli hraje to, že je to hodně tradiční obor, který je postavený na opatrnosti. Když se podíváte na různé statistiky robotizace, tak stavebnictví má pořád ohromnou složku manuální práce a rychlost adopce nových věcí je ve srovnání s mnoha jinými obory strašně pomalá. Je to asi dané i tím, že se stavebnictví vyvíjelo po tisíce let, kdežto jiné obory jsou mnohem mladší.
To, o čem mluvíte, se asi netýká jen Česka. Jaký vidíte potenciál rozvoje So Concrete?
Určitě, je to podobné na celém světě. Takže i naše ambice je rozhodně být konkurenceschopní a přinášet řešení i na mezinárodní úrovni. Nejprve je ale dobré si cestu vyšlapat doma, protože každá chyba, kterou uděláte v zahraničí, je dražší. Každopádně do zahraničí jít chceme.
Jak to vypadá nyní v Česku? Co brzdí možný potenciál?
Je to konglomerát různých věcí. Jednak na straně architektů je to ochota, znalost a připravenost jít do určitého rizika a využít nové technologie. Podobně je tomu i na straně developerů a stavebních firem. Zároveň naproti tomu stojí byrokracie, například ohledně různých certifikací a podobně. Situace se ale mění a jedním z úkolů, které So Concrete má, je co největší osvěta tak, aby se pomalu využití technologie a materiálů, které nabízíme, zvyšovalo.
Mohou nové technologie stavebnictví posunout kupředu?
Ano, je důležité si uvědomit, že stavebnictví je z hlediska uhlíkové stopy jedním z největších producentů CO2. Právě tam mají robotický tisk a aditivní technologie velkou výhodu v tom, že šetří materiál, protože se staví optimálně, což znamená, že se snižuje uhlíková stopa. A to je do budoucna poměrně zásadní věc. Tenhle trend postupně donutí developery, aby mnohem víc používali nové materiály a nové technologie. To se bavíme nejen o konstrukčních prvcích, ale i o fasádách a dalších věcech.
Jak velká má být firma za pět let?
To je relativně daleko, ale aby to dávalo smysl, tak tou dobou musí mít So Concrete obrat v řádech miliard korun, určitě přes miliardu. A kolik má vydělávat? To je hrozně těžké říct, ale myslím, že smysl dává, aby byla marže mezi deseti a dvaceti procenty.
Objevil jste v So Concrete postupem času něco dalšího zajímavého nebo něco, co vás překvapilo?
Zajímavé jsou určitě jednak materiálové možnosti. Soustředíme se primárně na ultra-vysokohodnotný beton, ale na bázi UHPC lze variovat různým způsobem dál a to se pak bavíme například o různých recyklátech nebo o kombinaci UHPC s jinými materiály, které doplňují další vlastnosti. Čím hlouběji jsme v té problematice, tím víc se ukazuje, jak hrozně zajímavé to je.
Můžete dát nějaký příklad?
Už to není jen o tom, mít materiál, se kterým se dá tisknout, ale také přemýšlet o tom, aby měl ideální vlastnosti, například izolační, abychom mohli zlepšit energetickou bilanci budov, kde se aplikují naše materiály.
Druhá věc je, že So Concrete není jenom o tiskárně, která jako médium používá beton, ale je to o všech možných způsobech robotické fabrikace. Experimentujeme a vytváříme různé prvky nejen použitím tisku, ale i dalšími způsoby, jako například s využitím frézy, která je schopná modelovat různé věci.
Nyní používáme většinou robota, který má rameno a vytváří řekněme housenku, ze které se staví, ale jsou i další technologie, kterými se dá dosáhnout možná i komplikovanějších tvarů a to je další zajímavá věc, kterou zkoumáme.
Sdílet článek
Další novinky
Žádné sci-fi — reportáž z dílny So Concrete
So Concrete patří mezi tuzemské průkopníky v technologii robotické fabrikace, která se v posledních letech začíná stále více prosazovat po celém světě.
Esteticky unikátní a ekologicky šetrné. Fasády z 3D betonu
Estetické a technologické možnosti digitálního betonu na systému samonosných fasád. Otevírá zcela nový pohled na materiál betonu v kontextu architektonických forem i udržitelnosti výstavby.
Proces pro digitální beton
Fasádní obklady, sloupy, interiérové doplňky, obklady stěn, ale i celé stavby – to vše pomocí robotické fabrikace vyrábí společnost So Concrete na míru klientům z řad developerů, architektů, stavebních firem nebo soukromých investorů.